Rusko 2/2

Rusko - část druhá

24. 9. 2017 - 4. 10. 2017     221km 

Moskva - Irkutsk

Centrum Moskvy jsme chtěly absolvovat bez kol, abychom si ho dostatečně užily. Domluvily jsme se proto s Alexandrem, že u něho můžeme na dva dny složit hlavu a ustájit kola. Cestou k němu jsme náhodou narazily na park, který nám na první pohled nepřipadal nijak zvláštní. Skrz něj vedla široká asfaltová cesta, kterou mnoho lidí využívalo k jízdě na kole, koloběžce či bruslích. Zapojily jsme se do davu, až jsme se ocitly mezi pestrobarevnými květinovými záhony, fontánami a impozantními stavbami. Celé to působilo nadpozemsky. Ruch metropole na chvíli zmizel, sedly jsme si na lavičku a nasávaly klidnou atmosféru.

Brzy ráno jsme si sbalily batůžky a vyrazily do srdce velkoměsta. Zpočátku jsme měly obavy z moskevského metra, které má 16 různě křížících se linek, ale díkybohu jsme cestu zvládly s prstem v nose. Po výstupu nás okamžitě ohromily obrovské budovy, po širokých silnicích se proháněly drahé vozy a boční ulice brázdili Moskvané i turisté. Přesto vše bylo prostorné, vzdušné a čisté.
Ruské děvušky si velmi zakládají na svém vzhledu a my se vedle nich v turistickém oblečení cítily tak trochu méněcenné. Rozhodly jsme se koupit si alespoň džíny. První naše kroky tedy nevedly na Rudé náměstí, jak byste si mysleli, ale do obchodního centra. Kátě se už zvenčí nějak nezdálo nebo spíš ty velké pastelky ve výlohách. Inu vešly jsme dovnitř a zamířily do prvního obchodu s oblečením. To bylo ale bohužel dětské. Chtěly jsme zkusit jiný, ale když jsme se pořádně rozhlédly, bylo jasné, že v tomto šestipatrovém domě nenakoupíme. Byl celý věnovaný pouze dětem a těhotným ženám. Chtě nechtě, musely jsme na Rudé náměstí v turistickém, nachází se tam totiž GUM, ohromné, luxusní nákupní centrum. Nákup nám trval celé dvě hodiny, narostla nám stehna a ta do těch slim kalhot prostě nešla narvat. Nakonec se zadařilo a my konečně mohly k Vasilovi. Proti obloze bez mráčku se jeho barevné věže, připomínající nazdobený dortíček, vyjímaly už z dálky.  Je to opravdu ojedinělá stavba. Nezapomněly jsme se zastavit ani u jejich milovaného Lenina. Před jeho mauzoleem se už ale dávno fronty nestojí. Je uzavřené, protože se Lenin rozpadá. V těsné blízkosti Rudého náměstí je i Alexandrovská zahrada, která je opět vyšperkovaná květinami, fontánami a lze v ní pozorovat i výměnu stráží. Velice známý je také Gorkyho park, ve kterém se dá relaxovat u řeky Moskvy nebo sportovat na různých hřištích. Později večer, když jsme se zase motaly kolem Rudého náměstí, upoutala naši pozornost krásně osvícená budova, vedoucí přes celou jednu stranu náměstí. A teprve tehdy jsme zjistily, že se jedná o světoznámý GUM a my předtím nakupovaly v nějakém béčkovém obchoďáku. Na druhou stranu jsme možná dobře udělaly, uvnitř se nachází samé luxusní obchody a tolik šik jsme opravdu nepotřebovaly být. K ukončení dne nám chybělo už jen pořízení lístků pro kola do vlaku, s čímž nám ochotně pomohl Alexandr.

Něco málo jsme naspaly a poté vyrazily do ulic. Irkutsk leží už v asijské části Ruska, nedaleko hranic s Mongolskem, proto tu potkáte mnoho Mongolců i přistěhovalců z jiných států Asie. A pokud někdo tvrdí, že provoz a řidiči před Moskvou jsou šílení, tak my tvrdíme opak, až tady je to šílené. Většina aut má volant na pravé straně a možná i proto jezdí blíže k chodcům a cyklistům, všichni na sebe rádi troubí, hází myšky zleva zprava a červená na semaforu je spíše orientační. Zpočátku to byl pořádný šok, ale zvykly jsme si.

Vzhledem k tomu, že se nám pomalu krátil pobyt v Rusku, nezbylo nám na nejhlubší jezero světa – Bajkal – mnoho času. Sice jsme se těšily na ostrov Olchon a šamanskou skálu, ale byl příliš daleko. Zvolily jsme variantu dojet do vesničky Listvyjanka, která se nachází na pobřeží Bajkalu. Teploty přes den se pohybovaly kolem 4°C, ale ani to nás neodradilo dojet si tam po svých. Trochu nás překvapila cesta, která byla houpavá, lépe řečeno krpál nahoru krpál dolů. Kolem cesty byly do žluta zbarvené břízy, a protože zde přetrvává stále silný šamanismus, často jsme vídaly stromy ověšené barevnými stužkami, tzv. Obo, které slouží k uctívání místních duchů. Listvyjanka je velmi turisticky navštěvovaná a už z dálky se line omamná vůně uzených ryb, převážně Omulů, kteří žijí pouze zde. Mimo Omulů žijí v Bajkalu ještě Něrpy, sladkovodní tuleni, které nelze nikde jinde spatřit. Pohled na jezero byl famózní, Z jedné strany ho lemovaly zasněžené hory, z druhé podzimně zbarvené lesy a voda byla krásně průzračná. Je tak obrovské, že připomíná moře. Měly jsme v plánu projít se po staré železnici tzv. Krugobajkalsce, která měla vézt kolem celého Bajkalu, nicméně nakonec se postavilo asi pouze 85km a na její stavbě se podíleli i čeští dělníci. Procházka po ní je prý velký zážitek. Tento plán nám ale zkazil fakt, že zpět do Irkutska nejezdí žádný trajekt, jak jsme si naivně myslely, a místní mikrobusy tzv. maršrutky nám zase nechtěly vzít kola. Tím pádem jsme neměly možnost jak ušetřit čas a těch 70km jsme si musely zase odšlapat zpět. Na zpáteční cestu jsme se alespoň posilnily Omulem a musíme uznat, je vážně vynikající.

Náš čas v Rusku utekl jako voda, bylo 4.10. 4:30h ráno a my v mrazu před budovou letiště začaly demontovat kola. Protože jsme měly nadměrná zavazadla, chtěly jsme být včas připravené k odbavení. To se nám ale úplně nepovedlo. Když otevřeli check-in a my směle nakráčely k přepážce, zjistily jsme, že jsme na špatném letišti. Naštěstí mezinárodní letiště bylo o budovu vedle, naneštěstí byla už plná Číňanů. Trvalo věčnost, než jsme se dostaly na řadu. Takhle pomalé odbavování jsme ještě nikdy a nikde neviděly. Když už jsme konečně obdržely letenky, nebyla si pracovnice jistá s odbavením kol. A tak jsme opět čekaly. Hala byla už pomalu prázdná, jen tu a tam nějaký opozdilec. Nakonec nám oznámili, že budeme platit plnou váhu kol. To se nám ale nelíbilo, podle přepravních podmínek letecké společnosti jsme měly nárok na 30kg včetně kol a platit jen nad limit. V našem případě ne 20kg/kolo, ale pouze 7,5kg. Pro představu za kilogram nadváhy se platilo 12USD (cca 250Kč). K přepážce se sbíhalo čím dál víc pracovníků a řešili co a jak. Z vysílaček bylo slyšet, že letadlo je připravené k odletu, z haly se zase ze všech stran ozývalo: „ Dvě české děvušky na velosipedě.“

Nervozita stoupala, hodiny ukazovaly 11:10h a odlet byl v 11:20h. Nakonec uznaly, že máme pravdu, nastoupily jsme do letadla a přes tankodromovou vzlétací dráhu vzlétli do oblak.

Co se nám líbilo?

K – vstřícnost a ochota lidí

P – přátelští lidé, gentlemanští muži

Co se nám nelíbilo?

K – neuvěřitelné množství smogu, stav silnic

P – příliš mnoho odpadků v přírodě

Shrnutí Ruska

Rusko nás mile překvapilo. Na bandity jsme nenarazily, nikdo nás neokradl, nikdo po nás nechtěl úplatky. Vojáků a policistů jsme neviděly více než v Čechách. Silnice sice v hrozném stavu opravdu jsou, ale řidiči byli velmi ohleduplní. Co bychom určitě vytkly, je čistota ovzduší, kdy se před námi valila oblaka zplodin z velmi starých aut. Transsibiřská magistrála je zcela bezpečná a stojí zato ji zažít. Na závěr bychom chtěly dodat, že kdyby se lidé v Čechách k sobě chovali tak jako Rusové k nám i ostatním, bylo by nám v naší zemi určitě daleko příjemněji.