Švýcarsko

Švýcarsko   21. 7. 2019 – 24. 7. 2019       295km

Švýcarsko je považováno za zemi s velmi vysokým životním standardem a s tím i odpovídajícími cenami, Alfons z Rakouska nás od návštěvy Švýcarska z tohoto důvodu celkem zrazoval. Na druhou stranu, tamější nedotčená a divoká příroda je vyzdvihována k nebesům, a to jsme si za žádnou cenu, doslova, nemohly nechat ujít.

Po té, co jsme si konečně trochu odpočinuly od náročného šlapání v italských Dolomitech, nás čekalo hned první den ve Švýcarsku vysoko položené horské sedlo. Natěšené na alpy jsme vyjely brzy po ránu. Bylo dusno a pot z nás skapával ještě dřív, než jsme se dostaly k pořádnému stoupání. Později začalo pršet a naše nadšení se proměnilo v lehké zoufalství z toho, že z hor budeme mít kulový. Naštěstí šlo jen o přeháňku a déšť brzy ustal. Výjezd do sedla Ofen jsme si přesto příliš neužily, na úzké asfaltce byl celkem provoz a stoupání bylo prudší, než na jaké jsme byly zvyklé. Alespoň že ten jehličnatý les kolem nás nádherně voněl a naše plíce prostupoval čistý, horský vzduch. Při sjezdu jsme i přes několik vrstev oblečení pekelně promrzly, a tak jsme si dole ve městě, neřešíc cenu, daly na zahřátí kafe. Jedno vyšlo na víc jak 80Kč, ale bodlo. Do kempu to už nebylo daleko, ale i tak jsme měly co dělat, abychom tam dojely, byly jsme zmožené. Na recepci jsme si vyslechly, kam postavit stan a kde je sprcha s toaletou. Zaplatily jsme a vydaly se dle instrukcí. Paní nám sice říkala, že musíme dolů k řece, ale ani ve snu nás nenapadlo, jak to „dolů“ může vypadat! Prudký, asi 500m dlouhý, šotolinový prďák. Sociálky pouze nahoře na kopci. Ani se nám nechtělo sjíždět, při představě ranního výjezdu a ještě hůř nám bylo, když nás napadlo, že by nás uprostřed noci mohl vzbudit plný močový měchýř. Proti nám tlačila maminka kočárek s dítětem nahoru, na záchod. Kolikrát denně ho asi tlačí? Kemp to byl hezký, ale tohle bylo totálně nedomyšlené!

Ráno jsme vše pobalily a až s naloženými koly se vydaly k toaletám, přece bychom se tam neškrábaly hned dvakrát za sebou. Nejvyšší bod celé naší cesty, 2315 m n. m., byl asi 30km daleko. Už jsme byly psychicky připravené, že to bude prudké. A taky že bylo! Ale na rozdíl od předešlého dne byl provoz minimální a po celou dobu jsme se kochaly okolními horami. Konečně jsme viděly pravou švýcarskou přírodu přesně tak, jak byla v našich představách. Měly jsme jet ještě přes jedno, menší sedlo, ale sedlo Albula nás vyčerpalo natolik, že jsme raději zvolily delší, ale méně kopcovatou cestu. Jely jsme celou dobu po cyklostezce, někdy lesem, někdy podél řeky. Ve městě Chur jsme měly domluvené spaní u Paula, mladého cyklo mechanika. Paul miluje kola nadevše a k jeho sportovnímu životnímu stylu patří i zdravá strava. K večeři nám přichystal salát z quinoy s červenou řepou a další zeleninou, bylo to tak dobré, že jsem si musela přidat. Nad ránem mě probudilo svědění ramen a obličeje, který se mi po hmatu zdál nějaký divný. Vstala jsem o něco dřív než ostatní a šla do koupelny. To, co jsem viděla v zrcadle, mě k smrti vyděsilo. Koukalo na mě monstrum připomínající meloun křížený s Číňanem. Okamžitě jsem probudila Káťu, ať mi dá něco na alergii. Chudák se mě taky pěkně lekla. Otok nemizel, ale ani se nehoršil, dýchat jsem mohla, tak jsme jely dál. 

Podél řeky Rýn jsme dojely do Altsätten, oči jsme už měla skoro svoje, takže se Káťa nestyděla vzít mě ke Stefanovi, kde jsme měly domluvené další spaní. Podél řeky jsme pokračovaly i další den až k Bodamskému jezeru. Ceny kempů na švýcarské straně jezera byly celkem vysoké, totéž platilo i o cenách potravin v supermarketu, takže jsme ještě ten den přejely do Německa. Nikdy bychom neřekly, že se k těmto sousedům budeme tolik těšit.

 

Co se nám líbilo?

horská krajina, síť cyklostezek

 

Co se nám nelíbilo?

horší řidiči, než v okolních státech, vysoké ceny potravin i kempů

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial