Německo

Německo

8 .5. 2017 – 15. 5. 2017        720km

Hurá, máme za sebou první zemi. Strávily jsme zde krásných 8 dní a najely 720 km.

Na česko-německých hranicích nás rodina a pár přátel vypustili do světa jako lampiony štěstí. I když první den příliš veselý nebyl. Hned za Žitavou jsme začaly bloudit, do toho nepřestávající déšť a zima, že člověk necítil prsty na rukou. Nakonec vše dobře dopadlo, potmě a bez mapy jsme našly kemp a mohly jsme jít zaspat náš první den. Propříště jsme se poučily a koupily si mapu cyklostezky Odra – Nisa, po které jsme celkem ujely 500 km. Jsou to nekonečné roviny, nikdo nikde, proti nám byl jen odporný vítr. Vlevo pole, vpravo mokřiny plné ptactva. Takže pokud máte slabost pro ptáky, určitě sem zavítejte. Při jízdě jsme pozorovaly, jak volavky vystavovaly svá štíhlá těla, havrani se nám chechtali, že jsme je nestihly vyfotit, čápi nám dělali stín nad hlavou a hejna vypasených kachen nás bombardovaly svými výkaly, před kterými jsme musely kličkovat.

Zbytek cesty až do Rostocku jsme jely po silnicích, vedle kterých byla většinou nějaká cyklostezka. Pokud jsme ale musely jet mezi auty, řidiči byli vždy velmi ohleduplní, skoro to působilo, jako by měl cyklista přednost.

Celou tu dobu si s námi zahrávalo počasí. Nejdříve pršelo, pak jsme se hned spálily, až se Kátě udělaly puchýřky na uších a pak pro změnu přišla bouřka, která nás na hodinu zahnala do myčky aut.

Ani s jídlem to nebylo jen tak. Zmrzlé na ķost jsme si chtěly uvařit polévku, když jsme zjistily, že s sebou táhneme špatnou bombu. V německých vesničkách nefungují Jednoty jako u nás, takže jsme občas musely ujet třeba i 70 km bez jídla. A nejlepší jsou neděle, to Němci opravdu nepracují, takže naleznete-li supermarket, nejásejte.

Celkově na nás působilo Německo čistě, uhlazeně a voňavě. Ale pokud se sem vydáte, je dobré znát základní fráze, abyste se domluvili, Němci totiž nejsou příliš ochotní s vámi komunikovat jiným jazykem.

Co se nám líbilo?

Káťa: cyklistika – každý zde jezdí na kole, ať už do Kauflandu, na rande nebo k sousedce na kafe a nehledí na to, na jakém kole jedou, hlavně, že jednou

Pája: nekonečné ptačí serenády, které zněly jak kolem cyklostezky, tak i ve městech. A respekt ke stáří a hendikepu – všude byli vidět důchodci s chodítky a lidé na elektrických vozících, na které nikdo nekoukal jak na exoty, myslím, že v tomhle má Česká republika ještě velké rezervy.

Co se nám nelíbilo?

Obě: německý jazyk, kterým navíc ani jedna z nás nevládne.