Sloni v zábavním průmyslu

Měly jsme možnost navštívit záchranou stanici divokých zvířat Wildlife friends foundation Thailand (WFFT). Kromě toho, že jsme mohly strávit celý den po boku slonů, jsme se také dozvěděly několik šokujících faktů ze zákulisí zábavního průmyslu s těmito tvory. Asi jako většinu lidí nás předtím nenapadlo zamýšlet nad praktikami, které se využívají ke „krocení“ zvířat, abychom pak my lidé, mohli tleskat předváděným kouskům, fotit se s nimi nebo se vozit na jejich hřbetu. Tyto řádky jsou věnované právě slonům indickým, ale nemusíme si dělat naděje, že by na tom ostatní zvířata byla lépe.

Sloni mají v Thajsku dlouholetou tradici, ať už jako sloni váleční nebo jako pracovní síla v lesnickém průmyslu. Nikdy však nebyli domestikovaní, více jak 2 generace v zajetí nežili, vždy byli odchytáváni v přírodě a kroceni. V roce 1989 stát zakázal komerční lesnictví a mnoho slonů a jejich mahoutů (člověk, který se stará o svého slona) přišlo o práci. Někteří z nich odešli do sousední Barmy, kde pokračují v těžbě dřeva, jiní se vrhli do zábavního průmyslu, který začal vzkvétat. Mnoho těchto slonů již nežije, ale poptávka po jízdě na slonech je tak veliká, že jsou z divočiny odchytáváni další a další.

Sloni jsou společenská zvířata žijící ve stádu, které je tvořené příbuznými samicemi a jejich mláďaty. Každému z nich velí nejstarší samice, tzv. matriarcha. Když se narodí slůně, pomáhají ho vychovávat všechny členky stáda. Slůně potřebuje jejich péči do 4-6 let jeho života. Mladá samice zůstává ve stádu, samec v pubertě stádo opouští. Nejdříve se připojí k mládenecké skupině samců, později žije osamoceně a ke stádu samic se připojuje jen v období říje. Mezi slony jsou pevné vazby a ztrátu člena nesou velmi těžce, obzvlášť pokud se jedná o matku a dítě.

V zábavním průmyslu jsou nejčastěji využívané samice, protože samci jsou hodně agresivní, obzvlášť v období říje. Slůňata jsou odchytávaná z volné přírody a poté nastává jejich nejkrutější období, lámání ducha. Slůně je uvězněno v malém prostoru, často bývá spoutané řetězy nebo lanem, aby se nemohlo pohybovat. Trpí nedostatkem potravy, tekutin a spánku. Křičí se na něj a bije se. To vše trvá, dokud se nezlomí a nezačne poslouchat rozkazy. Tím ale rozhodně jeho utrpení nekončí. Je potřeba, aby se slon naučil různé kousky, protože za normálních okolností by sám od sebe ve volné přírodě určitě netancoval, nekreslil chobotem kytičky na papír ani dobrovolně nevozil lidi na svých zádech. K tomu se využívají háky, kterými působí slůněti bolest na jeho nejcitlivějších místech. Slon má velice dobrou paměť, v budoucnu když vidí hák, udělá ze strachu cokoliv, co se po něm požaduje.

Ač je slon obrovské zvíře, jízda na něm mu způsobuje dlouhodobé zdravotní problémy. Nemá totiž  uzpůsobenou páteř k tomu, aby mohl na zádech vozit turisty. Jediná přijatelná varianta je jedna osoba, která sedí hned za hlavou. Jenže v průmyslu se slonům většinou dávají na záda těžké sedačky (i kovové), do kterých si navíc sednou i tři lidé. Jaká to pro ně musí být zátěž si sami dokážete představit.

Kovová sedačka pro turisty zdroj: www.worldanimalprotecttion.org

V neposlední řadě jsou alarmující podmínky, ve kterých tito zajatí sloni žijí. Po tom, co uspokojí turisty, bývají opět přivázáni na jednom místě bez možnosti volného pohybu. Mnohdy žijí izolovaně, nedostává se jim kvalitní potravy ani dostatečné veterinární péče. V takovýchto nepřijatelných podmínkách žije v Thajsku 75% slonů.

Jednou zkrocený slon se už nikdy nemůže zapojit zpět do stáda. Ostatní členové ho totiž mezi sebe už nepřijmou. Záchranné stanice vykupují slony ze zábavního průmyslu a dopřávají jim tak komfortnější zbytek života. Námi navštívená stanice vlastní 22 slonů, z toho 21 samic a 1 samce. Tři samice jsou oslepené na levé oko. Sloni vidí pouze do stran a jen do vzdálenosti asi 10m. Pokud vidí pouze jedním okem, mohou lépe vnímat svého cvičitele. Mnoho slonů má navíc potrhané uši od háků a popáleniny od slunce.

Nejstarší slonice ve WFFT, na fotce lze vidět potrhané pravé ucho z výcviku pro průmysl

Ať už je kontakt s divokými zvířaty jakkoliv lákavý, je dobré si uvědomit, jaké utrpení se za tím skrývá a zda nám to opravdu za to stojí.