Zhodnocení vybavení po 10 měsících cesty

Než jsme se vydaly do světa, strávily jsme hodně času vybíráním vhodného vybavení na cestu. Protože jsme nechtěly a stále nechceme žádné sponzory ani jsme nežádaly o finance přes startovač, byl náš rozpočet omezený. Respektive jsme chtěly našetřené peníze investovat spíš do cestování samotného než do nejmodernější, nejlehčí a nejskladnější výbavy. Hledaly jsme proto kompromis mezi přijatelnou cenou a kvalitou. A jak se nám naše rozhodnutí nakonec vyplatilo?

DO ČEHO BYCHOM ŠLY URČITĚ ZNOVU

* stan MSR Elixir 3 - varianta stanu pro tři osoby zajišťuje dostatek prostoru pro nás i naše zavazadla, což jsme zejména ocenily, když jsme uvízly kvůli dešti 2 dny ve stanu. I když je možná o něco těžší (3,1kg), vyniká skvělou odolností. Bez problémů ustál neskutečný vichr na Islandu, vytrvalý déšť při tajfunu v Japonsku, a dokonce i vyplavení v Norsku, kdy jsme se uprostřed noci probudily v řece, která stoupla, a bylo pod ním  30cm vody. Dokázaly jsme ho postavit na skále i v roští, prostě nás nikdy nezklamal. Už před cestou měl za sebou odsloužené dvě sezóny a během cesty jsme mnohdy neměly šanci ho před sbalením usušit, takže se na něm bohužel usadila plíseň. Budeme si tedy kupovat nový stan a rozhodně to bude zase Elixir 3.

* Solární panel Goal Zero Nomad 7 - perfektní věc, na kterou nedáme dopustit. Za slunečného dne dobije za 2-3hodiny chytrý telefon nebo za 6hodin tablet. Když je zataženo nabije alespoň ten telefon, každopádně nás jeho výkon překvapil a pomohl nám udržovat energii na cestě.

* Powerbanka čínské značky Xiaomi 20000mAh - 20000 je trochu nadsazené, ale takových 15000 dá určitě. V kombinaci se solárním panelem nepostradatelná věc, dobíjíme z ní úplně všechno.

* Merino trika Senzor - levnější varianta proti známým značkám jako je třeba Devold nebo Icebreaker, ale kvalitou se jim vyrovná. Propocené merino nesmrdí, nestudí a velmi rychle schne. I když se po roce intenzivního nošení začaly objevovat drobné dírky, v jiném triku než z merino vlny bychom jezdit nechtěly.

* Buff šátek - drobný doplněk za pár kaček z Decathlonu, který velmi dobře slouží jak na krku, tak i na hlavě.

* Ortlieb brašny - cykloturistická klasika, které se nedá nic vytknout. Za žádných okolností nepromoknou a materiál je odolný i v případě pádu. My máme nejlevnější variantu City, kterou jsme si trochu vylepšily prodloužením popruhů, abychom mohly maximálně využít jejich objem.

* Řídítková brašna M-wave - díky brašně na řídítkách máme potřebné věci hned po ruce. Brašna od Ortliebu je celkem drahá, zvolily jsme skoro o polovinu levnější kus od značky M-wave a nezkalamala nás. Je dostatečně prostorná, nikdy nepromokla, a i když jsme trochu pochybovaly o tom, jestli vydrží, když je přichycená na plastovém držáku, přesvědčila nás, že jsme investovaly dobře.

* Hliníkové nosiče Arsenal a XLC - špičkové ocelové nosiče značky Tubus jsou jistě zárukou kvality a snadného svaření v případě prasknutí, pro nás ale bohužel mimo rozpočet. Vybraly jsme hliníkové od jiných firem. Zadní nosič od Arsenalu drží perfektně, přední od XLC vydržel mnohem víc, než jsme čekaly, v podstatě praskl pouze jeden na Káti kole, štěstí, že si ve Vietnamu dokáží poradit se svařením hliníku a my s nimi můžeme jet dál.

* Lodní vak Yate - potřebovaly jsme vyřešit, kam uložíme stan a karimatky. Spacákové brašny, kde se tyto věci obvykle vozí, se nám zdály dost drahé, těžké a málo prostorné. Lodní vak byl za pár korun, je lehký a dostatečně velký. Pro nás jednoznačně skvělá volba, vaky stále slouží a udržují si svou nepromokavost.

* Spacáky Prima Spring - Káťa je alergická na peří, musely jsme proto vybírat spacáky se syntetickou náplní. Investovat víc než 3000Kč jsme ale nechtěly, zároveň jsme od spacáku požadovaly dostatečný tepelný komfort, abychom nezmrzly za polárním kruhem. Spacáky od Primy nám přišly jako dobrá volba cena/výkon. Nikdy jsme v něm nemrzly, když klesly teploty pod 7°C, natáhly jsme tepláky a mikinu a bylo nám dobře. Váhově není nejhorší, více nám vadí objem sbaleného spacáku, přesto si myslíme, že ve své cenové kategorii je nejlepší, především z hlediska tepelného komfortu.

* Ultra lehký batoh Tesco - za 100Kč víc než dost muziky, bereme ho na pěší výlety a teď do práce, zatím drží perfektně.

* Kamera SJCAM 5000 x elite - téměř za půlku proti GoPro, s kvalitou obrazu jsme velmi spokojené, stabilizace obrazu je taky slušná. Snad jen kdyby se mi tenkrát neotevřel vodotěsný obal při kontaktu se zemí a kamera z něj nevyskočila do řeky. Provizorně jsme koupily v Kambodži kameru za směšné peníze, ale kvalita videa a hlavně stabilizace obrazu je velmi špatná, takže objednáme opět SJCAM.

CO NÁS ZKLAMALO

* Powerbanka Goal Zero Flip 20 - jak jsme nadšené ze solárního panelu této americké značky, powerbanka pro nás je velké zklamání, nabíjíme z ní maximálně MP3 přehrávače a tlačítkový telefon, ostatní elektronika z ní energii nepřijímá.

* Chytrý telefon používaný již dva roky před cestou - chyba, kterou už bychom znovu neudělaly. I když zbožňujeme papírové mapy, v některých zemích se podle nich jede velmi obtížně, proto je mnohem snazší využít map v telefonu. Pokud je ovšem telefon již starší, vše na něm trvá déle a rychleji se vybíjí. Když jsme v Japonsku bloudily a každou chvíli jsme musely koukat do map v telefonu a každé načtení mapy trvalo věčnost, nevydržely jsme to a koupily telefon nový. Kromě map jsme začaly využívat i jiné aplikace, které nám usnadňují cestování.

* Adaptér do zásuvky Skross - z nějakého elektrikářského důvodu přes něj nelze nabíjet tablet a ostatní elektronika se přes něj nabíjí neskutečně dlouho. A píská. Ani další modely od této celkem solidní značky nám tablet nenabily. Je lepší si v dané zemi koupit jejich adaptéry do zásuvky na USB kabel.

* Zdravá láhev na kolo - čas na vyváření láhví jsme neměly, obyčejné vyplachování nestačilo, a tak po 4 měsících odešly. Teď používáme obyčejné PETky, které obměňujeme. Cyklistická láhev je z našeho pohledu naprostá zbytečnost.

* Chat SIM karta - firma nabízí za 790Kč ročně neomezené posílání zpráv prostřednictvím Messengeru, WhatsAppu a jiných aplikací s tím, že data nesmíte využívat jinak než na písmenka. ALE pozor, tím že vy nebudete posílat nikomu fotky, nezabráníte odečítání dat. Nikdo nesmí posílat fotky ani vám a to je obzvlášť náročné uhlídat v dnešní době sociálních sítí. Pokud si zaslanou fotku prohlédnete přes wifi, a pak následně otevřete konverzaci na datech, automaticky vám budou data odečítaná. Z toho plyne, že 790Kč pak není na rok, ale třeba jen na měsíc. A to už se vyplatí koupit si datové SIM karty v daných zemích.

CO JSME VYŘADILY

* Solární sprcha - na chatu asi super, na cestu zbytečné.

* Bidony na vodu - 5 litrové skládací kanystry, které jsme naplněné vodou jen těžko přichytili k nosiči, PETky nám vyhovují víc.

* Eko šňůra na prádlo - stačí gumicuk, který jinak jistí lodní vak na nosiči.

* Paralyzér a pepřový sprej - vezly jsme s sebou paralyzér hlavně ze strachu ze psů (né, že bychom jim chtěly ublížit, psi se bojí samotného výboje), jenže jeden objevili při kontrole na letišti v Rusku a zabavili nám ho, abychom už na takový problém nenarazily, rovnou jsme jim daly i druhý. Protože i pepřový sprej je v některých zemích zakázán, zbavily jsme se jich ve Vietnamu. 

CO NÁS NAKRKLO

* GPS tracker od gpsdozoru - předplatily jsme si službu "svět", u které nám bylo sděleno, že funguje po celém světě. Jako IT lajci jsme jim věřily a hlouběji celý produkt nezkoumaly. Až do chvíle, kdy přestal fungovat. V zemích, kde není již 2G síť totiž nefunguje, jedná se o Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii, Kanadu a nově i Singapur. Pokud si budete pořizovat nějakou takovou hračku, mrkněte se, jak funguje a zda má opravdu pokrytí tam, kam se chystáte.

STÁLE NEPOUŽITÉ VĚCI

* UV rukávy - na Novém Zélandu a v Austrálii je slabší ozónová vrstva, slunce zde pálí mnohem intenzivněji, takže věříme, že na rukávy ještě řada dojde.

* Tablety na čištění vody a filtr - asi budeme muset zavítat někam, kde je využijeme.

* Špunty do uší - sice jsme nechtěly slyšet, co se v noci venku děje, ale možná je lepší to slyšet, nicméně zatím si je necháváme.

KOLO PO 19 000 KM

* Pláště Schwalbe Mondial - říká se, že vydrží až 10 000km. Je to neuvěřitelné, ale Káťa jezdí stále na původních pláštích, ve Vietnamu pouze prohodila přední a zadní. Já jsme měnila po 8500km zadní, bylo to asi předčasné, možná by stačilo také jen prohodit s předním, méně sjetým. Nicméně po 19 000km už jsou opravdu sjeté a vyměnit musíme. Nevěřím, že by jiné pláště tolik snesly, takže jdeme opět do těch samých.

* Ráfky Remerx Hit - jedná se levné ráfky české firmy, nicméně jsme spokojené, zatím nejsou sjeté ani z poloviny.

* Náboje Remerx - ložiska šlapou bezvadně, akorát jeden ořech vypověděl úplně po 16000km a druhý má lehce poničený vnější plášť, bude výměna.

* Pohon na kole - řetěz jsme měnily zhruba po 5000km, kladky u přehazovačky jsme po 10 000km musely vyměnit, převodníky a kazeta střední třídy (deore) zatím stále fungují bezchybně, přesto budeme preventivně před druhou půlkou cesty měnit.

* V-brzdy Deore - dlouho jsme váhaly zda zvolit mechanické kotoučové brzdy nebo právě V-brzdy. Sjely jsme 2-3 sady špalků, ráfek není sjetý ani z půlky, nikdy jsme neměly strach, že bychom nedobrzdily, jsou lehké. Takže za nás paráda.

* Řazení - máme gripshift od Sramu, trochu se nám nelíbí, že pokud máme mokré ruce, řadí se velmi těžko, gripy se začaly po 10 měsících drolit, takže objednáme nové, jinak řazení funguje skvěle. Ale možná bych příště zvolila páčky.

• pro zobrazení popisu, klikněte na fotku