Dánsko

Ale Dánům déšť zřejmě nevadí, navlíkli holínky, pláštěnky a šli hrát golf nebo na procházku. Nám nezbylo nic jiného, než nasadit nepromoky, zatnout zuby a jet. Čekal nás jeden z nejhezčích přírodních úkazů Dánska – křídové útesy Mons Klint. Naivně jsme si myslely, že přijedeme, vyblejskneme a zase pojedeme. Po příjezdu jsme ale v šoku hleděly na mapy zobrazující spleť turistických cest a cyklostezek vhodných pro MTB kola. No co, my přece máme MTB. Ale ten singtrack ( úzká pěšina pro jedno kolo v náročném terénu ), navíc v dešti, nebyl rozhodně dobrý nápad sjíždět s plně naloženými koly. Padaly jsme jako hrušky a po několika kilometrech jsme urychleně hledaly širší a sjízdnější cestu, která nás dovede do geo centra. Konečně jsme tu krásu mohly vidět, i když jen shora, je to holt spíš pro turisty než pro cyklisty. Alespoň jsme našly krásné tábořiště, ve kterém je v Dánsku možné zdarma přenocovat. A tím, že byl takový nečas, tam nikdo kromě nás nebyl. A nejlepší na tom bylo ohniště s roštem a my si tak poprvé od domova mohly dát teplou polévku, protože bombu stále ještě nemáme.

Po krásných silnicích, na kterých je vždy pruh pro cyklisty, jsme už za pěkného počasí dofrčely až do Kodaně. Okolo nás se rozprostřel ruch velkoměsta. Všude cyklisté, chodci, auta, vyhlídkové autobusy, lodě, vlaky, snad jen tramvaje jsme neviděly. I přes to všechno to nebyl žádný chaos, lidé se usmívali, auta netroubila a ze všech stran šel klid a pohoda. A co bychom k ní mohly ještě říct? Malá mořská víla je opravdu malá, park Tivoli je hlučný, ulička s barevnými domky, které jsou opravdu krásně barevné, je romantická, ale plná turistů, každý kousek nábřeží je obsazen Dány, kteří buď relaxují nebo cvičí ve vekovních posilovnách a čtvrť Christiania byste do Kodaně možná ani nezařadili, snažily jsme se ji natočit, ale z určitých důvodů nám to bylo zakázáno ( zřejmě proto, že co je jinde nelegální, je zde ve velké míře tolerováno ).