Česká republika

Česká republika

2. 8. 2019 – 10. 8. 2019      466km

Celé ufuněné a značně vyčerpané jsme v pozdějších odpoledních hodinách konečně spatřily značku „Česká republika!“ Oči se nám rozzářily radostí! Hned jsme se k ní rozběhly a objaly ji. „Tak jsme to dokázaly, jsme doma!“, křičíme na sebe s Pájou a jsme plné euforie, div u toho netančíme vítězný taneček. „A teď hurá na pivo a gulášek se šesti!“ Popojely jsme pár kilometrů, do Železné Rudy, a zakotvily v první hospodě. Sedly jsme si na terásku a nestačily vstřebávat dojmy. Všude kolem nás zněl jazyk, kterému jsme rozuměly a ani výběr z jídelního lístku nám už nečinil žádný problém. Občerstvily jsme se zlatavým mokem a posunuly se o hospodu dál. Najednou jsme měly hroznou žízeň. Do kempu jsme dorazily za tmy, ve více než dobré náladě, ale stan jsme i tak zvládly postavit.

Druhý den jsme se probudily do chladného a sychravého počasí. Vůbec se nám nechtělo opustit teplo spacáku, a už vůbec ne jet dál. Jenže touha dát si ke snídani pravý, český, tukový rohlík a završit to koblihou, nakonec zvítězila. Aby taky ne, těšily jsme se na to už od Zélandu! A tak jsme se o pár minut později ládovaly těmito dobrotami před Jednotou, nehledě na výrazy kolemjdoucích spoluobčanů. Řádně posilněné jsme vyrazily zdolat kopec k Černému jezeru. Po cestě jsme si nemohly nevšimnout, jaké škody zde napáchal kůrovec. Bylo nám z toho smutno.

Nahoře u jezera bylo o poznání chladněji, byl tedy čas sjet níž do města. Jako další před námi byly Domažlice a tam i první supermarket Kaufland. Zase jsme byly v sedmém nebi! Po nákupu jsme se svalily do trávy před obchodem a užívaly si pauzu o párečkách, olomouckých tvarůžkách a Hanáckém salátu. Naše chuťové buňky byly v rauši! Na oběd jsme se většinou zastavily v nějaké hospůdce a dávaly si klasickou českou kuchyni. To se taky zanedlouho projevilo na našich postavách, začaly nám přibývat špíčky! Dojely jsme do Plzně, bylo poledne a zvažovaly jsme návštěvu pivovaru. Nakonec jsme se pouze občerstvily na náměstí vychlazenou Plzničkou a využily pěkného počasí v pokračování v jízdě. Zajely jsme se podívat na hrad Křivoklát, odkud jsme zamířili přes Lidice na Okoř. Neutuchající pocit štěstí, že jsme v rodné vlasti, nás dovedl k pošetilému rozhodnutí, stvrdit naši lásku k domovině výjezdem na horu Říp. Jely jsme krásnou alejí a cesta začala pomalu stoupat. V ten moment jsme ještě nevěděly, jak velké sousto jsme si ukrojily. Když se po chvíli před námi objevil kopec, který vypadal jako zeď, a když už jsme šlapaly na nejlehčí převod, věděly jsme, že je zle a bude nás to bolet. Tempem slimáka jsme se škrábaly statečně výš a výš, ale v druhé třetině kopce už pro nás nebyla jízda možná.  Z posledních sil jsme kola nahoru vytlačily, znaveně usedly na lavičku a shodly se na tom, že to byl pěkně pitomej nápad. Uvnitř nás hřál ale blažený pocit z toho, že jsme ten Říp tak či tak zdolaly.

Poslední noc jsme strávily pouhých 20km od domova. Byl to zvláštní pocit. Hodinka jízdy na kole, 15minut autem či autobusem a mohly jsme být doma, s rodinou a přáteli, spát v měkké posteli, mít dobroty od maminky! Jenže příjezd jsme ohlásily až 10. 8. 2019 v 10h. Nezbylo nám nic jiného, než to jít zaspat a počkat si na to všechno až do druhého dne.

Ani jsme nemohly dospat, jak jsme byly nervózní. Abychom jsme nepokoušely štěstí, že se nám za celou cestu nic nestalo, raději jsme vybraly co možná nejklidnější cestu domů. Byla tak klidná a liduprázdná, až se nám podařilo zabloudit. Vyjely jsme brzo, ale najednou jsme měly pocit, že to na tu desátou hodinu ani nestihneme. Prodíraly jsme se křovím, než jsme konečně natrefily na asfalt a brzy už uháněly po známé silnici. Kilometr před cílem jsme ještě stihly utřít pot a zklidnit se. „Vidíš to, co já?“ ptá se mě Pája. „To je snad nafukovací slavobrána,“ odpovím nevěřícně. „Hele, oni sem kvůli nám dali i zákaz vjezdu…“ utrousí nepřítomně Pája. Ani jsme se pořádně nenadechly a najednou jsme projely cílovou páskou. Tachometr se zastavil na čísle 37 010km. Jsme doma!!!

Ještě jednou děkujeme všem za úžasnou podporu během naší cesty a všem, kteří se s námi přišli přivítat v den našeho návratu a vytvořili pro nás skvělou atmosféru!!!