Německo

Německo

24. 7. 2019 – 2. 8. 2019      538km

Naše natěšení nás nezklamalo, v Německu bylo opravdu levněji oproti předchozím zemím a my jsme si opět mohly zpestřit jídelníček zeleninou i ovocem. Horší to však bylo s kempy. Prázdniny byly v plném proudu a počasí teplejší, než na jihu Evropy. Podle toho taky vypadala situace u Bodamského jezera, ke kterému jsme hned po přejetí hranic přijely. Objížděly jsme jeden kemp za druhým a snažily se najít kousek místa pro náš stan. Marně, všude bylo plno. Až v pátém kempu se nám podařilo vtěsnat náš stan mezi miliardu ostatních, o nějakém soukromí se nám mohlo leda zdát. V tu chvíli nám to bylo stejně jedno, byly jsme rády, že máme kde složit hlavu. Hned po probuzení bylo jasné, že nás čeká další tropický den. Ani jsme nedošly na záchod a už z nás pěkně lilo. Usoudily jsme, že v tomhle vedru je nesmysl lopotit se na kole, a že bude lepší strávit den u vody. Jenže ne u přeplněného Bodamského jezera! Sedly jsme na kola a uháněly dál, do nedalekého městečka Salem. Tam jsme objevily krásný, velký kemp, ve kterém jsme měly i soukromí. Jako bonus jsme dostaly od paní na recepci tip na pěkné jezero i s plážemi, které bylo pouhý kilometr od kempu. Vrněly jsme blahem.

Po dni stráveném u vody jsme se rozhodly, že další zastávka bude ve městě Mnichov. Ubytování jsme měly domluvené u mé bývalé třídní učitelky Simči a její rodiny, se kterou jsme navečer navštívily tradiční pivní zahradu. V celém Německu, obzvlášť v Bavorsku, je takových zahrad mnoho a jsou velice oblíbené. Není se čemu divit, posezení v takové zahradě, na čerstvém vzduchu, s partou přátel či rodinou, konzumací vlastního jídla a k tomu všemu popíjení zlatavého moku z klasických půllitrů či litrových tupláků, to je dokonalý zážitek a relax v jednom.

Samotné centrum města jsme odložily na příští návštěvu, počasí se zkazilo a v dešti se nám po památkách chodit nechtělo. Sbalily jsme se a vydaly se dál. Trochu nám dalo zabrat, než jsme se z Mnichova vymotaly, zjistily jsme, že velká města opravdu nejsou to pravé ořechové pro nás a nemohly jsme se dočkat, až pojedeme po cyklostezce podél Dunaje. Z původního plánu jet pár dní po této cyklostezce rychle sešlo, obě jsme totiž pociťovaly, že už chceme být v té v naší rodné vlasti, a tak jsme bez váhání stočily směr a mířily co nejkratší cestou k českým hranicím. Čím blíž jsme k nim byly, tím prudší bylo stoupání. V duchu jsme se za naši nedočkavost pořádně proklínaly.

Co se nám líbilo?

– pivní zahrady, krása Bavorska, super řidiči

Co se nám nelíbilo?

– němčina