Švédsko

Naše první švédské kilometry směřovaly k místní knihovně, která se nacházela uprostřed parku, a už zde jsme spatřily mnoho národnostních menšin. Podařilo se nám tam připojit na wi-fi, vyřídit korespondenci, zjistit, kde nalezneme informace a kudy pojedeme. Informace jsme však nenašly a cestu pěkně popletly. Bylo šílené vedro a my byly neznámo kde s mapou 1 : 500 000. Nastal čas pro přítele na tabletu – offlinové mapy, které nás pomalými krůčky z města vytáhly a my se začaly kochat okolní krajinou. Krásné, široké silnice vedly skrz hluboké lesy a všude byl slyšet ptačí zpěv. Po chvíli se začal les střídat s řepkou a všude byla spousta pylu. Měly jsme ho na brašnách, nohách, v očích, na oblečení, no štěstí, že nejsme alergické. Ani po několika dnech se ráz krajiny příliš nezměnil. Naše nadšení začalo mírně opadávat.

Ze stereotypu nás probudilo nejdelší jezero Švédska - Vättern – podél kterého jsme jely asi 60 km, vypadalo skoro jako moře s písčitými plážemi a bylo to pro nás příjemné zpestření. Odtamtud to už byl jen kousek do Linköpingu, kde nás čekali naši známí a my si tak po několika dnech mohly dopřát teplou sprchu, teplé jídlo, měkkou postel a dobít baterky. Ve Švédsku je totiž povolené postavit stan kdekoli, ale musí se dodržet vzdálenost 150m od obydlí. Tuto možnost hojně využíváme, leč na úkor právě teplé sprchy. Následující den jsme vyměnily kolo za rybářské pruty a i když jsme žádnou rybičku nechytili, alespoň jsme do dna meruňkovici vypili. Bylo nám zde fajn, ale byl čas vyrazit dál. Obdarované plynovou bombou a instantními jídly jsme vyrazily vstříc Stockholmu.

Než jsme do jeho blízkosti dorazily, ještě jsme se pořádně zapotily, a proto jsme si po cestě domluvily ubytování přes warmshower. Přivítal nás milý Švéd Thorbjörn, jehož manželka byla překvapivě Slovenka, a tak byla celá komunikace snazší. O Švédsku jsme měly možnost dozvědět se mnohem víc. A protože vás určitě zajímá co, tak vám to tedy prozradíme.

• Nenadávejte na české daně, Švédové platí až 50% ze svého platu, na druhou stranu je jednoznačně vidět, kam ty peníze jdou.

• Návštěvu lékaře si zde dvakrát rozmyslíte, protože si ji draze zaplatíte, nemluvě o zubaři. Dětem do 18 let však péči hradí stát.

• Zaměstnavatel je ale k lékaři nehoní, do 5 dnů nemoci nepotřebujete neschopenku.

• Švédská 6 hodinová pracovní směna je spíš světlou výjimkou.

• Platí zde zákaz dát dítěti jednu výchovnou, hrozí za to vězení.

• Švédská mentalita je velmi rozdílná od té naší ( nikdo nekouká sousedům do oken, rázně si drží od ostatních odstup – musí si k nim nejdříve najít cestu, k uprchlíkům zaujímají opačný postoj než my – věří v jejich integraci, jsou velmi hrdí na svoji zem – švédská vlajka visí pomalu na každém domě ).

• Vrací se zde PET lahve a plechovky, náš stát by se mohl inspirovat, alespoň by se jich tolik u nás neválelo.

• Dostat kolo do autobusu či do vlaku? Je z 90% nereálné.

Následující den se konečně dostáváme do vytouženého Stockholmu, představovaly jsme si ho podobný Kodani. Určitá podoba by tu byla – je rozprostřený po ostrovech, jezdí tam mnoho cyklistů, uličky brázdí davy turistů, lidé relaxují v parcích, akorát je vše v mnohem větším měřítku a tudíž je tam i větší chaos.

Od Stockholmu se krajina začala měnit. Přibývaly kopečky, jezera, po řepce se slehla zem. Konečně švédská příroda začala naplňovat naše očekávání. Zato počasí se proti nám spiklo. Foukal silný vítr, který nám dovolil jet až 9 km/h, a citelně se ochladilo. Vše nám ale vynahradilo nejširší jezero této země – Vänern – jehož krása nám doslova vyrazila dech. Skrz borový les jsme se dostaly k jeho písčitým plážím, které od sebe byly oddělené balvany různých tvarů a barev. Voda v něm byla průzračně čistá, ale ledová. Rády bychom se u něj zdržely déle, ale protože již máme zakoupené letenky na Island, musely jsme pokračovat dál. Z kopečků se pomalu stávaly pořádné kopce, po jejichž zdolání se dostáváme k norským hranicím a necháváme Švédsko za sebou.