Rakousko

  1. 7. 2019 – 15. 7. 2019      187km

Jak je to s tím Schengenským prostorem? Domnívaly jsme se, že v rámci tohoto prostoru se můžeme pohybovat bez hraniční kontroly, proto nás menší fronta u rakouských hranic mírně zaskočila. Pravda, kufry nekontrolovali, ale do pasu náhlédnout chtěli. Nás se dokonce celník vyptával, kde budeme spát a kam pojedeme potom, bylo to zvláštní, vlastně až divné!

Po zdolání kopce k hranicím jsme se těšily na parádní sjezd do Rakouska. Silnice je neskutečně prudká, 18% klesání, když jsme se ohlédly, vypadala jako zeď. Jenomže byla děravá, takže se žádný super sjezd nekonal, místo toho jsme urputně brzdily, abychom si na výmolech nevyrazily zuby. Když jsme doklesaly, napojily jsme se na cyklajdu, která vede podél řeky Gaia, voňavým, borovým lesem, až do Villachu, kde jsme měly domluvené spaní u Alfonse. Nakonec s námi v jeho malém bytě spal ještě holandský cyklista Tyho. 

Alfons je trochu zvláštní, ale moc hodný. Druhý den nás všechny vzal k italským jezerům Fusine, nad kterými se tyčí slovinská hora Mangart, a k rakouským jezerům Faaker a Silber. Byl to nádherný den. 

Po svých jsme poté pokračovaly po Drávské cyklostezce, která má být údajně nejkrásnější v Evropě. Po stezce se valily štrúdly cyklistů a nám přišlo smutné, že většina z nich ani nepozdravila a někteří dokonce předstírali, že nás nevidí. Holt vyspělá civilizace.

Na cyklostezce jsme strávily dva dny, nebyla špatná, ale rozhodně bychom ji neoznačily jako nejkrásnější. Hranice jsme tentokrát prolétly tak hladce, že až po třetím italském kilometru nám došlo, že jsme už vlastně opustily Rakousko a my se ocitly v další zemi.

Co se nám líbilo?

Krásná jezera a mnoho cyklostezek s odpočívadly.

Co se nám nelíbilo?

Velký provoz cyklistů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial